Běh na lyžích, tedy ne chůze na lyžích, jak se většinou praktikuje, je naprosto nejlepším spalovačem kalorii, jak je například uvedeno na stránkách http://www.xcskiindiana.com/articles/health.html. Vidíme také, že poměrně běžný eliptický trenažér je hned v závěsu, což jen potvrzuje blízkost tohoto pohybu běhu na lyžích.

Příčina velkého výdeje energie je v zapojení přibližně 90% kosterního svalstva celého těla. Zvláště dámy ocení zpevnění hýždí a břicha. Většinou se neuvádí rozdíly mezi klasickou technikou a volným stylem (tedy běh ve stopě oproti bruslení), i když míra zapojení jednotlivých svalstev se může lišit. Pokud máte správnou techniku, běh ve stopě by měl zatěžovat více nohy, zatímco ze skatingu budou více bolet tricepsy a hýždě. Trenažéry ve fitness centrech, jako je eliptický trenažér, mají blíže ke klasické technice běhu na lyžích.

Běh na lyžích je sport, který vyžaduje enormní aerobní kapacitu a zvláště ve finiši, který často při běžeckých závodech vede do prudkého kopce, dokáže překvapivě zamíchat pořadím. Transport kyslíku z plic do krve je tedy zásadní. Není náhodou, že poté, co si běžkař Martin Koukal odskočil k horolezecké disciplíně a společně s horolezcem Radkem Jarošem vylezl na osmitisícovku Čho Oju, získává 3. místo na mistrovství světa ve sprintu dvojic. Vysokohorský pobyt podporuje tvorbu červených krvinek důležitých pro transport kyslíku u běžeckých závodníků.

Nicméně anaerobní kapacita je také důležitá, zvláště při kratších sprintech a prudkých výjezdech. Pokud sledujeme závody, zvláště na delší tratě, můžeme si všimnout u běžkařů náhlého upadávání tempa, které je pro tyto závody u závodníků typické. Nejčastěji se jedná o spotřebování glykogenu nebo neuromuskulární únavu, to když závodník v cíli mluví o „přepálení“ tempa.

Petr Šlajer